Jak často pečovat o lyže a snowboard

Ideální je servisovat lyže či snowboard, když se vrátíte z lyžovačky. Zabráníte tím vysychání a šednutí skluznice a reznutí hran. Když vyndáte ze skříně lyže či prkno, které jste pár dní používali a poté jste je neservisovali, poznáte o čem mluvím. Včasným servisem své lyže chráníte před znehodnocením – hrany se musí více brousit, aby se zbavily rzi, skluznice je pak výše a musí se taktéž brousit kvůli zachování roviny; jednou příliš vyschlá či spálená skluznice už nikdy nezíská své původní absorpční schopnosti. Kromě toho se vyvarujete  stresu se sháněním servisu těsně před odjezdem na další lyžovačku, lyže či prkno budete mít připravené a můžete je kdykoli použít.

 

Upínání lyží či snowboardu

Pro provádění veškerého servisu, zejména pro tuning hran, je nutné lyži či snowboard pevně zafixovat, a to v horizontální i vertikální poloze či v úhlu 60 stupňů. Pro tento účel se používají profi svěráky pro upínání sjezdových lyží, které umožňují zafixování lyže pod vázáním. Pro snowboardy pak je nutný svěrák masivnější a širší, pro běžky jsou určeny speciální stolice či adapter, které umožňují pevnější fix špiček a patek těchto lyží.

Čištění a příprava skluznice

Před broušením se skluznice lyží či snowboardu čistí od starého vosku, který by jinak zanesl brusný kámen a snížil jeho záběr. K čištění se používá tekutý odstraňovač vosku a utěrky z netkané textilie (Fiberlene) či oranžový fibertex, který zároveň otevře póry skluznice pro lepší absorpci vosku.
Vzhledem k tomu, že aplikace odstraňovače vosku může způsobit lehké vysušení skluznice, mnohem šetrnějším způsobem čištění je impregnace skluznice parafínem (univerzálním základovým voskem), přičemž vosk se po zažehlení stáhne ještě za tepla pomocí plexi škrabky. Tuto proceduru je vhodné opakovat vícekrát, dokud seškrabaný vosk obsahuje nešistoty. Skluznici následně vykartáčujeme bronzovým kartáčem, abychom odstranili zbytek vosku a případně otevřeli póry skluznice, a zlepšili tak její absorpční schopnosti před následným voskováním. K tomu lze použít I výše zmíněněný jemný (oranžový) fibertex nebo také středně hrubý (purpurový) alu-oxide fibertex, který je vhodný k oživení zanedbané, zoxidované skluznice.
Čištění se provádí vždy před novým voskováním.

Broušení (zarovnávání) skluznice

Položením absolutně rovné čepele radeka – planimetru přes skluznici a hrany zjistíme rovinu skluznice. Pokud jsou hrany sjezdových lyží či snowboardu výše než skluznice, ta je propadlá (konkávní), lyže či snowboard se více zařezávají a jsou hůře ovladatelné. Je-li skluznice naopak výše než hrany (vystouplá, konvexní), musí se vynaložit velké úsilí, aby lyže vůbec zahranila.
Konkávní skluznici srovnáme pomocí speciálního pilníku s kamenem, který brousí ocel i plast skluznice.
Konvexní (vypouklou) skluznici zbrousíme pomocí tvrdého korundu různé zrnitosti, tzv. alu-oxide kamene, a následně odstraníme vlasy vzniklé broušením pomocí ocelové čepele. Následně se použije oranžový fibertex, který odstraní mikrovlasy ze skluznice, aniž by narušil vybroušenou strukturu. Tato jemná brusná utěrka je vhodná i k omlazení skluznice (odstranění jemně zoxidovaných míst), stejně jako pro ošetření nových lyží.

Strukturování skluznice kamenem

Tvrdý brusný kámen oxidu hlinitého (korund) používáný pro broušení skluznice při aplikaci zároveň na skluznici vytváří základní, trvalou strukturu, a to buď jemnou či středně hrubou, vhodnou na konec podzimu, začátek či průběh zimy (nový sníh, nízké teploty), nebo hrubou pro konec zimy či začátek jara (mokrý sníh, vyšší teploty).
Broušení a strukturování skluznice sjezdových lyží, běžek či snowboardu se provádí obvykle jednou za rok, před sezónou a vytváří se jím trvalá (středně hrubá) struktura, která zlepšuje skluzné podmínky lyže a usnadňuje její ovladatelnost (zatáčení).
Pokud leží na sjezdovkách čerstvý, suchý sníh, nebo je sníh přemrzlý (technický), při tření (skluzu) nevzniká pod lyží dostatečné množství vody. K jejímu vytváření a zlepšení skluzu v takových podmínkách pomáhá kromě vosku i jemnější struktura. Naproti tomu mokrý jarní sníh vytváří pod lyží nadměrné množství vody a lyže bez struktury či vhodného vosku se ke sněhu přisaje, namísto aby klouzala. Používá se proto hrubší struktura, která funguje obdobně jako dezén zimní pneumatiky.

Strukturování skluznice – finální struktura

Jak už bylo zmíněno, struktura zlepšuje ovladatelnost lyže či snowboardu. Kromě toho jde také naproti předpokládanému stylu jízdy sjezdaře. K tomuto účelu se používají různé druhy struktur, které se kromě hrubosti liší speciálním dezénem. Například pro přímočarý, rychlý styl jízdy jsou vhodné lineární, hrubší struktury, pro slalomáře je lépe zvolit diagonální, případně křížovou strukturu. Podobně to funguje u běžkařů, pro běhání na lyžích klasickou technikou se volí lineární struktura nebo lineární V-struktura, pro bruslení je vhodnější křížová struktura.
Tato finální struktura se aplikuje pomocí ocelových strukturovacích válečků různé hrubosti a strukturovacího vzoru, jimiž se vhodná struktura vytlačí do skluznice po voskování. Tuto strukturu je nutné obnovit při dalším voskování.

Úhlování spodní hrany

Spodní hranu úhlujeme pomocí titanových, x-chromových tzv. Ice Cut pilníků švýcarské provenience a aluminiového úhelníku, jímž lze odklonit hranu lyže či snowboardu v rozmezí 0-2°, po ¼ nebo ½ stupně. Obecně platí, že čím více se odkloní hrany od skluznice, tím spíše se lyže vyvaruje nechtěného zaříznutí a může dosáhnout plynulejší a rychlejší jízdy.
Úhluje se v závislosti na vyspělosti lyžaře, na stylu jízdy a výběru sjezdovky. Začátečníci mají obvykle nabroušeno na 1 stupeň, odklon může být i větší, ale při potřebě zmenšit podbrus se pak musí zbrousit skluznice. Milovníci rychlejší jídy (tak jako závodní sjezdaři) mají odklonění minimálně ½ stupně, spíše ¾ stupně až 1 stupeň, slalomáři pak maximálně ½ stupně (lze kombinovat s větším odloněním ve špicce a patce – 1°). U freestylistů se používá největší odklonění – 1,5, popřípadě 2 stupně,  all-mountain expert  3/4 – 1°, freeridista může mít odklonění 1°, podbrus může být ale i variabilnější (např. 0,5 ve středu a 2 na koncích).

Úhlování boční hrany

Precizní, extra tvrdé a výkonné švýcarské „Ice-Cut“ pilníky používáme i pro odklonění hrany z boku, tentokrát v kombinaci s aluminiovým závodním úhelníkem. S použitím plastových klínků lze brousit úhly v rozmezí 0-6 stupňů (90-84°), po ½ stupně.
Tady platí, čím ostřejší úhel lyže či snowboardu, tím ostřejší hrana, která se zařízne s menším úsilím lyžaře. Nabroušení se projeví zejména na zledovatělé sjezdovce. Brousí se obvykle v rozmezí 0-2°, výjímečně 3°, menší či nulový úhel pro začátečníky, zjednodušeně řečeno, čím zdatnější lyžař, tím ostřejší úhel lze nabrousit. Freestylisté 0°, freeridisté 1-2°, velmi zdatní lyžaři (závodníci) – sjezdaři 2-3° (all-mountain expert), slalomáři 3-4°. Výsledný úhel je ale méně ostrý, je-li nabroušen v kombinaci s odkloněním od skluznice.

Tuning hran

Pro opravu větších či menších poškození (záseků) na hranách lyže či snowboardu se používají extra hrubé diamantové pilníky, černý -zrnitost 220, pro menší poškození a šedý – zrnitost 120, pro větší poškození.
K začištění otřepů po broušení (srážení) hrany pilníkem se používají hrubé diamantové pilníky, modrý – zrnitost 325, a jemný červený – zrnitost 600, nebo aluminium oxide kameny. K začištění hran od rzi či srážení hran se také používá brusná guma. Dříve se jí tupily hrany ve špičce a patce, za kontaktními body, aby se lyže nezařezávala při zahájení oblouků; nyní se spíše doporučuje odklonění spodní hrany.
K finálnímu ostření a doleštění hrany slouží extra jemné diamantové pilníky, zelený – zrnitost 1200, a žlutohnědý – zrnitost 2000 . Ještě lepších výsledků lze dosáhnout s tzv. arkansas kameny, pocházející z lomů v Ouachita Mountains v Arkansasu, díky jejich tvrdosti a jemnosti lze jimi dosáhnout dokonalého vybroušení.

Voskování sjezdových lyží a snowboardů

Na připravenou skluznici lyže ši snowboradu naneseme skluzný vosk dle naší volby – univerzální pro všechny teploty, většinou růžový, bílý nebo oranžový, žlutý/červený/fialový pro vyšší, modrý či zelený pro nižší teploty. Lze požít klasiku – hydrokarbonový vosk na bázi parafínu nebo dražší vosk s obsahem fluoru, který má větší schopnost snižovat tření, a odpuzovat vodu. Fluorkarbonové vosky navíc udržují skluznici čistější, neboť fluor odpuzuje I drobné nečistoty.
Vosk nahřejeme na žehličce, nastavené na příslušnou teplotu (teplejší vosk = nižší teplota a naopak), a na skluznici jej nakapeme či vetřeme. Poté vosk několik minut zažehlujeme, nejprve rychlějšími, následně plynulými, pomalými tahy (asi 5 až 6 krát za minutu). Pomocí zářezu plexi stěrky odstraníme vosk z hran a navoskovanou lyži necháme 20 až 30 minut „pracovat“ při pokojové teplotě (měkký vosk je možné nechat na lyži přes noc).
Poté vosk stáhneme plexi stěrkou, zručnější mohou použít ocelovou cidlinu. Plexi cidlinu udržujeme ostrou pomocí speciálního pilníku, ocelovou pak pomocí brousku.
Nakonec vykartáčujeme skluznici od zbytku vosku bronzovým a poté nylonovým kartáčem. Můžeme doleštit kartáčem z koňských žíní či bílým fibertexem. Ještě před samotným vyleštěním skluznice se aplikuje struktura pomocí ocelových válečků.
Voskování běžeckých lyží stoupacími vosky se věnuje samostatná kapitola.

Voskování běžeckých lyží

Voskování lyží pro běžecké lyžování volnou technikou (bruslení) se provádí stejně jako voskování sjezdových lyží a snowboardů. Rozdíl je ve voskování lyží určení pro běhání klasickou technikou, kde se kromě skluzových vosků aplikují tzv. stoupací (odrazové vosky), které se roztírají do mazací komory korkem či plastovou stěrkou. Mazací komora je střední část lyže, přibližně 70 cm od paty vázání, u pevných stoupacích vosků je obvykle delší, začíná asi 40 cm před vázáním, u tekutých vosků (klistrů) je to asi 30 cm. Pevné stoupací vosky jsou určeny převážně pro nový, jemnozrnný sníh, klistry pro starý, hrubozrnný sníh, který již několikrát roztál a přemrznul. Oba druhy vosků jsou k dostání v obdobném teplotním rozpětí jako u vosků skluzových.
Před aplikací pevného vosku je dobré zdrsnit mazací komoru jemným smirkem (zrnitost 100), pro lepší absorpci. Pevný vosk se nanáší v několika vrstvách. Technika roztírání korkem je obdobná jako u žehličky – nejprve rychlejší pohyby, aby se vosk rozehřál, a poté plynulé pohyby od špičky k patě. Pro hrubozrnný sníh se před jeho aplikací nejprve vetře do skluznice základový vosk, díky němuž tvrdý vosk ke skluznici lépe přilne. Obdobně se používá tzv. základový, zelený, klistr před aplikací tekutého vosku. Klistry se roztírají stěrkou, obsaženou v každém balení klistru, či dlaní a následně se vosk nechá v chladu ztuhnout.
Voskování stoupacími vosky je náročnější, neboť se musí přizpůsobit aktuálním teplotním a sněhovým podmínkám. Příliš tuhý vosk pro vyšší teploty a morý sníh může způsobit podkluzování lyže, naopak příliš měkký vosk na čerstvém sněhu při nižších teplotách způsobuje jeho lepení na skluznici.

Voskování v horké lázni

Čím více vosku dostaneme při voskování do skluznice, tím rychlejší budou lyže, vosk vydrží déle ve skluznici a zabrání její oxidaci a poškození. Při klasickém způsobu zažehlení vosk vystačí na přibližně 60 kilometrů lyžování v závislosti na charakteru (abrasivnosti) sněhu. Při voskování metodou tzv. horké lázně, je výdrž vosku ve skluznici pětkrát  vyšší, takže vystačí minimálně 300 kilometrů.

Lyže je ponechána několik hodin ve speciální komoře v tzv. horké lázni, kdy je na skluznici aplikován speciální měkký parafín s nízkou teplotou tání a vosk penetruje* při konstantní teplotě zhruba 60 stupňů celsia**. Po vypnutí zdroje tepeného záření, teplota v komoře pomalu klesá, což opět maximalizuje penetraci vosku do skluznice, která není vystavena okamžitému teplotnímu poklesu na pokojovou či venkovní teplotu.

Po horké voskové kůře následuje zažehlení velmi tvrdého vosku, který má za úkol udržet měkký vosk co nejdéle ve skluznici. Tvrdý vosk navíc působí jako efektivní ochrana proti její oxidaci a poškození. Následně je aplikován vosk univerzální, popř. vosk dle aktuální teploty (hydrokarbonový nebo fluorový). Pro zefektivnění celého procesu voskování pak je možné vložit lyže do komory po každé další aplikaci vosku a nechat tak každou vrstvu penetrovat hlouběji do skluznice.

Penetrace vosku do skluznice je při této metodě pětkrát vyšší, a tím i množství najetých kilometrů, aniž by se mazání muselo opakovat. Pro průměrného lyžaře, který nestráví na sjezdovkách vice než pět dní ročně, to znamená, že mu stačí takové efektivní voskování pouze jednou za sezónu. Náruživější lyžař má dostatek vosku minimálně na celý týden intenzivního lyžování, aniž se musí obtěžovat do lyžárny. Stačí mu tedy udržovat ostré či vyleštěné hrany.

 

*Polyethylenová skluznice obsahuje 40-60 % pórů v závislosti na její kvalitě. Těmito póry vosk proniká do skluznice. Vosk vydrží na skluznici nejen v závisloti na ujetých kilometrech , ale také na způsobu jeho aplikace na skluznice, respektive jak hluboko při ní vosk pronikne do skluznice.

**Vosky aplikované při této metodě jsou obvykle velmi měkké a teplota v komoře závisí na druhu použitého voku. Pohybuje se v rozmezí od 50 do 65°C.

Opravy skluznice

Natavení p-texu

Drobnější rýhy ve skluznici lyže či snowboardu se opravují natavením proužků p-texu, nebo tavného p-texového drátu pomocí speciální, plynové či elektrické pájky na plasty. Díra se předem očistí, zarovnají se otřepy.
Pokud je díra hluboká či dokonce zasahuje do jádra lyže, použijí se kvalitnější p-texové proužky, vyrobené z materiálu velmi podobného sintrovaným skluznicím, který je schopen absorbovat vosk. Před roztavením p-texu se do díry vlepí kus tkaniny (lněné látno) kvůli přilnavosti p-texu pomocí expoxidového lepidla.
Pokud je rýha v blízkosti hrany, nataví se do ní nejprve copolymerový drat (polyetylén s gumovou ingrediencí), který má schopnost přilnout k ocelové hraně, a teprve pak se nataví klasický p-tex.
Po vychladnutí se odstraní přebytek p-texu pomocí speciální rašple (surform blade), která je dostatečně ostrá, a nebude natavený p-tex vytrhávat namísto jeho seříznutí, a následně se opravované místo na skluznici srovná pomocí kovové škrabky či ocelové cidliny. Následují procedury, jako je čištění skluznice, broušení, strukturování, tuning hrany a voskování.

 

Nakapání p-texu

Drobné opravy skluznice lze provést lze provést provizorně nakapáním kofixové svíčky do rýhy, následně odstraníme přebytečný materiál a opravované místo zbrousíme do roviny pomocí skelného papíru (nebo karbidu křemíku), tato oprava je rychlá, ale nejméně trvalá. Přepálený p-tex navíc neabsorbuje vosk.

 

Oprava zažehlením grafitového prášku

Jedná se o rychlou, ale kvalitní metodu opravy mělkých rýh (zejména pokud je třeba opravit rozsáhlejší plochu). Grafitový prášek se nasype na opravovanou plochu, tak aby nepatrně převyšoval povrch skluznice, a přes folii se zažehlí. Skluznice se pak zarovná, tak jako při výše popsaných metodách opravy. Na rozdíl od nakapávaní se jedná o trvalejší opravu, kdy natavený p-tex navíc absorbuje vosk.

 

Lepení skluznice

Rozsáhlejší poškození skluznice lyže či snowboardu lze opravit vlepením záplaty sintrované skluznice pomocí dvousložkového lepidla na bázi epoxidové pryskyřice. Záplata se vystřihne podle speciální šablony, podle níž se také vyřízne otvor ve skluznici překrývající opravované místo a kopírující tvarem a velikostí vystřiženou záplatu. Skluznice se pak musí srovnat pomocí kamene a ocelové čepele.

Opravy lyží a snowboardů

Výměna hrany či její části

Při výměně hrany lyže (snowboardu) či její části je hrana odříznuta pod úhlem 45 stupňů, tak aby nedošlo k jejímu opětovnému vytržení. Před vlepením nové hrany je potřeba místo v jádru lyže srovnat. Epoxidové lepidlo, použité na vlepení nové hrany, je dobré smíchat s ocelovou vlnou (drátěnkou) nastříhanou na kousky, to poslouží jako dobré pojivo. Hrana je pak ještě zajištěna šrouby, jejichž hlavy jsou po vytvrzení lepidla opatrně odříznuty tak, aby nedošlo k jejich vytržení, a pak zbroušeny do roviny s poutkem hrany. Následně může být vlepena záplata skluznice.

 

Oprava pláště lyže či snowboardu

Pro tyto účely slouží opět epoxidové lepidlo, jímž se zakápne díra či zásek v plášti, tak aby lepidlo mírně převyšovalo okraj otvoru. Po vytvrzení se místo postupně zbrousí brusným papírem různé zrnitosti. Pokud je plášť lyže rozštípnut, pro lepení je důležité najít vhodný způb zatížení lyží kvůli dobrému vytvrzení. K tomu poslouží speciální malé svěráky a kovová škrabka, pokud je lyže rozštípnuta ve špicce, lze použít torzo starých lyží.

 

Oprava vázání

Jestliže došlo k vytržení šroubu snowboardového či lyžařského vázání, exituje několik možností jak poškození opravit. Rychlá první pomoc je smíchat epoxidové lepidlo s nasekanou drátěnou vlnou a šroub vlepit zpět. Do většího otvoru je možné vlepit dřevěný kolík a díru převrtat. Pravděpodobně nejjednodušší, ale zároveň nejtrvalejší oprava je vyvrtat větší otvor (8-11mm) a použít plastovou či mosaznou hmoždinku.

Jarní údržba lyží a snowboardu

S příchodem teplejšího jarního, ale stále ještě zimního počasí se zhoršují podmínky pro lyžování a s tím nárůstá potřeba péče o lyže a snowboard. Zjednodušeně řečeno, po měkké pistě, tedy vlastně po vodě, to klouže hůře než po tvrdém, vymrzlém sněhu, na kterém potřebujeme spíše přibrzdit – čili především dobře nabroušené, ale vhodně odkloněné hrany. Jak ale sníh měkne, potřebujeme lyže naopak zrychlit (nejen při skluzu, ale I při stoupání), a to kromě vhodného vosku zajistí hrubší struktura na skluznici. Vybrousíme-li ji, její drážky budou ze skluznice odvádět nadbytečnou vodu, která, jak už bylo řečeno v kapitole o strukturování skluznice, vzniká při tření na mokrém a sněhu a způsobuje přisátí lyže ke sněhu namísto kýženého skluzu. Vhodná struktura (stejně jako dobře zvolený vosk) hraje ještě větší roli, chceme-li na lyžích nejenom sjíždět, ale především běhat (stoupat). Včasné přebroušení skluznice s příchodem jara a pravidelné voskování zajistí, že lyže budou stejně dobře ovladatelné a přiměřeně rychlé na jarním měkkém sněhu, stejně jako na zmrzlém zimním.